Michael Hauser: Člověk je tu od toho, aby něco udělal

Důležitá transformace: vánoční rozhovor o duši, těle a štěstí

Rozhovor je uveden krátkou úvahou Martina Soldáta o tom, že řečené lze chápat ve vztahu k vánocům.

V rozhovoru se mluví o animalitě obsažené nejen v našem těle, ale také v naší duši, o karteziánství a dalších věcech. Řeč je také o Slavoji Žižkovi, podle něhož se v hloubce lidské bytosti nesetkáme s autentickou zkušeností, nýbrž naopak s nepravdou. Žižek tvrdí: Nestačí samotné usebrání, poněvadž pohroužíme-li se sami do sebe, právě tam nalezneme různé představy, obrazy, které jsou do nás vkládány z vnějšku, aniž si to uvědomujeme. Uvádím příklad. Máme představu, že pravou spiritualitu poznáme tehdy, když pár týdnů strávíme v buddhistickém klášteře v Indii. Ale tato spirituální touha je vyvolaná tím, že jsme např. manažery nadnárodní společnosti, kteří potlačují všechny lidské city vůči zaměstnancům a jsou schopni se jich kdykoliv zbavit. Své asociální chování si pak posvětí tím, že je to „nelpění na svých citech a své osobnosti“, které si spojí s buddhistickou spiritualitou. Je to samozřejmě karikatura buddhismu, ale živí to různé podnikatele s východní spiritualitou.

Luther říkal: Člověk je exkrement ze zadnice boží. Pokud člověk vychází z toho, že má sám o sobě nějakou hodnotu, bude ho spoutávat potřeba, aby mu to někdo stále potvrzoval. Podobně je to s ideálem štěstí. Pokud chce být šťastný, nikdy šťastný nebude, protože vždy si řekne: ještě tomu něco chybí. Místo štěstí vznikne úzkost z toho, že nejsem dost šťastný. Proto je třeba jasně říct, že člověk tu není od toho, aby byl šťastný, nýbrž je tu proto, aby něco v životě udělal, vytvořil, něco druhým daroval a vůbec zabýval se něčím jiným, než je on sám. To je jediný způsob, kdy si člověk dodatečně řekne, aha, až nyní zažívám štěstí.

https://www.ippkid.cz/2021/12/25/dulezita-transformace/

(Status na FB 27. decembra 2021, titulok Slovo)