Proč se odkládá přijetí eura?

Konečně to někdo řekl na plnou pusu, proč se Česko tak silně brání přijetí eura. Tomáš Sedláček z ČSOB přiznal v diskusi, že české banky ročně na převodních poplatcích mezi korunami a eurem vydělají 15 miliard korun. Mám zato, že pro české bankéře bylo snadné uvolnit třeba desítky milionů korun na lobbing skrze některou vlivnou agenturu. Škoda, že se o tomto velice závažném bodě v českých médiích nemluví. Na druhou stranu, když jsem žil v Británii, tak také politici i média mlžili důvody, které stojí za nepřijetím eura. Počínaje stížnostmi babiček, že si jen v librách pamatují cenu pinty mléka až po rádoby odborné studie ekonomů o nebezpečí příliš těsných vazeb na evropské hospodářství. O tom, kolik mají britské banky z převodů (tehdy jsem to odhadoval na desítky miliard liber), se téměř nemluvilo. Tomáš Sedláček z ČSOB dostal v debatě na portálu Aktualne.cz trefnou otázku: „Dobrý den. Prosím Vás o informaci, jak veliký je zisk bank na převodech KČ a eura. V čem vidíte překážku okamžitého přechodu na euro?“ Ještě trefnější byla jeho odpověď: „Dobrý dotaz a tuším, kam míříte. Odhadujeme, že banky ( a směnárny) vydělají na euro operacích (včetně zajištění atd.) celkem minimálně 15 miliard ročně. Jedná se o hrubý odhad. V momentě, kdy přijmeme euro, tyto poplatky přirozeně odpadnou a fimy a domácnosti oněch 15 miliard ušetří. Pro srovnání, je to zhruba stejný rozsah, o který letos vláda snížila daně z příjmu fyzických osob. Co se týče překážek eura, kdyby se vlády více snažily, mohli jsme euro mít v roce 2010, tedy rok po Slovenské republice. Ekonomika je technicky připravena – to jen vláda si není svou pozicí jista a přijetí eura odkládá. Zatím to vypadá tak, že nás naše sousední země předběhnou (SR 2009, Polsko 2012) a my se staneme ostrůvkem lokální měny uprostřed eurem platících zemí. Osobně si myslím, že to bude fungovat jako dokonalý repelent pro zahraniční investory. Prostě raději půjdou jinam, kde se jim bude podnikat jednodušeji a v jednotné měně. Nebudou vystaveni kurzovému riziku, odpadnou náklady s dvojí měnou atd. atd.“ Jan Čulík k tomu dodáva, že hlavním argumentem pro nepřijetí eura v Británii je značně přesvědčivé tvrzení, že každá ekonomika musí mít vlastní finanční nástroje (úrokové míry), které upravuje podle hospodářského stavu země. Rozhoduje-li o úrokových mírách celé Evropské unie jedna ústřední banka ve Frankfurtu, nezohledňuje to různou rychlost rozvoje hospodářství ani ve Španělsku, ani ve Skotsku nebo v Řecku. Evropská unie se tyto nesrovnalosti snaží řešit vyrovnáváním hospodářských úrovní různými státními dotacemi –není to nejpřesvědčivější řešení. Článok sme prebrali z www.blisty.cz so súhlasom vydavateľa