Svedectvo o vojnových zločinoch
Internetová stránka www.akt-info.wgz.cz zverejnila preložený prepis vybraných výpovedí amerických vojakov o skutočnej podobe vojny v Iraku a Afganistane. Výpovede vojakov o vojne a zločinoch, na ktorých sa sami zúčastňovali, boli inšpirované podobným podujatím z roku 1971, keď navrátilci z Vietnamskej vojny usporiadali v USA špeciálne verejné vypočutie pre zákonodarcov a médiá. Tento mesiac, 15. a 16. apríla, si to vo Washingtone zopakovalo 250 amerických vojakov. Ich výpovede neboli len šokujúcim odhalením brutality vojny, ale aj obvinením politikov, ktorí ich do vojny poslali, a mainstreamových médií, ktoré pomohli vyvolať vojnovú hystériu a dnes nie sú ochotné hovoriť o krutej pravde. Nahrávky sú dostupné na stránke www.democracynow.org, ponúkame vám prepis niektorých z nich do češtiny. Během invaze vládl zmatek Jason Washburn, který bojoval třikrát v Iráku od roku 2003 do 2006, řekl: „Během invaze jsme jezdili přes města a stříleli jsme na všechno, co jsme viděli... Vzpomínám si na jednu ženu. Šla s velkou taškou a vypadalo to, jako kdyby šla přímo na nás. Hodili jsme na ní granát. A když bylo po všem, uviděli jsme, že taška byla plná různých potravin. Jistě šla k nám a nejspíš nám chtěla to jídlo dát, a my jsme jí za to zabili… Nadřízení nám neoficiálně radili, abychom s sebou nosili lopatu… Pokud někdo nese lopatu nebo někde kope, mohl by zakopávat minu, a proto jsme měli povolení zastřelit kohokoli s lopatou… A tak, kdybychom omylem zastřelili civilistu, mohli jsme na mrtvolu hodit lopatu a tvrdit, že to byl povstalec.” Vojenské velení podpořilo náhodné násilí Voják John Michael Turner řekl: „Osmnáctého dubna 2006 jsem zabil svého prvního muže… Byl to nevinný muž. Nevím, jak se jmenoval. Byl na cestě domů a zastřelil jsem ho v přítomnosti jeho otce… První kulka ho nezabila. Zasáhl jsem ho do krku a on začal příšerně křičet a díval se mi přímo do očí… Tak jsem po něm vystřelil znovu a on zemřel... Vždycky nám gratulovali za prvního zabitého. Můj nadřízený mi osobně gratuloval, stejně jako gratuloval každému v naší jednotce. Velitel nám oznámil, že kdokoli z nás zabije prvního tak, že ho bodne nožem, dostane za odměnu 4 dny dovolenou... Kdykoli byli s námi novináři, tak se všechno kompletně změnilo. Nikdy jsme se nechovali stejně. S novináři jsme dělali všechno podle předpisů… Měli jsme za úkol náhle vtrhnout do domácnosti, abychom našli rebely nebo zbraně. Často jsme dělali razie a prohlídky ve tři hodiny ráno. Vykopli jsme vždycky dveře a vystrašili jsme rodiny, které tam bydlely. Když s námi nespolupracovali, tak jsme je škrtili nebo hlavami mlátili o zdi... Nikdy, ani jednou, podle mých zkušeností, jsme nedokázali najít osobu, kterou jsme zrovna hledali během těchto razií... Mrzí mě to, co jsem udělal. Nejsem už taková zrůda, jakou jsem byl.” Zabíjení se stalo každodenní záležitostí při kontrolách dopravy Seržant Geoff Millard, který sloužil 9 let v národní gardě a bojoval 13 měsíců v Iráku, řekl: „Každý den byl někdo zastřelen u kontrolních bodů... Jednou k našemu kontrolnímu stanovišti přijelo auto a jeden mladý voják se samopalem učinil okamžité rozhodnutí, že tento vůz nás ohrožuje. Během méně než minuty nastřílel do auta 200 kulek ze samopalu. Zabil matku, otce a dvě děti – čtyřletého chlapce a tříletou holčičku... Večer jsem byl na schůzce, kde jsme to museli vysvětlit našemu generálovi. A v tom plukovník Rochelle řekl: „Kdyby se ty hadžiové naučili řídit, takové věci by se nestávaly. Nikdo z přítomných důstojníků nedával najevo, že s tím nesouhlasí.“ (Hadží je pejorativní název pro Muslima.) Ďalšie prepisy nájdete na stránke www.akt-info.wgz.cz Spracoval Radovan Geist
